Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Gjäft - recenze na zálesácký nůž Ondřeje Kašuby

3. května 2014 v 15:45 | Lesní želva |  Vybavení

Po bezmála roce a třičtvrtě pravidelného užívání konečně usedám k počítači, abych napsala recenzi na nůž, který byl ukován doslova pro moji ruku.


V červenci předminulého roku mi pod druhou recenzi Kobolda nožíř Ondra Kašuba, jeho autor, napsal ohromnou nabídku, díky které jsem dostala možnost si navrhnout zálesácký nůž na míru.

Vyměnili jsme si pár obrázků a představ, slovo dalo slovo, a začátkem září mi domů dorazil úhledný nožířský pozdrav. Dovolte mi tedy prezentovat nůž Gjäft, který Ondřej z mého obrázku přetvořil ve skutečnost.

Materiál: EZH special, parciální kalení
Konstrukce: fulltang, podlepené nýty
Délka čepele: 90 mm
Celková délka: 190 mm


Vzhled a ergonomie:

Jak je zřejmé z obrázků, Gjäft má fulltangovou konstrukci. Rukojeť plynule přechází v čepel, funkci záštity plní oblouček vybrání pro ukazovák. Příložky jsou z palisandru podlepeného kůží, jištěné vypouklými nýty. Kůži Ondřej dává pod příložky jako jakési "odpružení" nožům, u kterých předpokládá, že budou využívány ke štípání. Pro mě to je celkem novinka, ale na omak je kůže příjemná a velmi rychle se na ni zvyká. Na konci rukojeti je očko pro pojistnou šňůru, která mi nakonec zatím spíš zavazela, než pomáhala, takže ji využívám spíš sporadicky (byť podle fotek to asi bude vypadat jinak...)

Zbrusu nový nůž.


Čepel o délce 9 cm a tloušťce 3mm ve hřbetu se nepatrně zužuje směrem ke sníženému hrotu. Nůž je kalen parciálně, má tedy tvrdé ostří a houževnatý hřbet. Kvůli zamýšlenému všestrannému zálesáckému využití má plochý výbrus s fasetou. Šířka čepele též není náhodná, snažili jsme se najít vhodný kompromis k tomu, aby se s nožem dobře krájelo i na prkénku, a zároveň masa oceli nebránila vnikání do dřeva.

Celkové zpracování nože na mě udělalo velmi dobrý dojem. Zatímco u Kobolda jsem měla problém s příliš ostrou hranou záštity, která doslova rozdírala ruku, tady byly všechny hrany pečlivě sraženy. Pěkný detail tvoří ručně rozklepané nýty. Mírně vystupují z příložek, a jsou další oporou pro ruku. Do ruky mi nůž padl přesně tak, jak jsem si to představovala.


Čepel byla dokonale nabroušená, byť očividně na pásovce, takže fasetka u konce čepele nebyla úplně souměrná. Vyleštění čepele i po té dlouhé době ilustruje nejlépe následující fotka po očištění patiny:


Jediné, co mně trochu nesedělo, bylo očko na pojistnou šňůru bez trubičky, kvůli mezivrstvě kůže se tam semtam nepříjemně chytá nečistota a vlhko, což není moc dobré, a chce po špinavé práci opravdu dobré ošetření.

Nůž přišel bez pouzdra, s Ondrou jsme se dohodli, že si je vyrobím sama. Dlouho jsem ho proto tahala jen v kusu kartonu, než jsem se k tomu odhodlala. Byl to můj první pokus o pouzdro, podle čehož také výsledek vypadá. Teď už je jasné, že jsem ho ušila příliš široké; nůž v něm nedrží tak pevně, jak by měl. Než vyrobím nové, budu muset k ústí vlepit proužek kůže a přidat šev. Také jsem úplně neodhadla těžiště, a závěs přinýtovala tak, že se nůž mírně převažuje. Proto ho obvykle nosím reverzně, naklonění se tím redukuje - a mně se tak nůž i lépe vytahuje.


Práce s potravinami

Pokud jste na tomto blogu už četli nějakou moji nožorecenzi, nejspíš víte, že nůž obvykle nepoužívám k páčení beden s municí ani ke kácení stromů. Zato velmi ráda zkouším, na kolik milimetrů tenké plátky nakrájí cibuli a čerstvé rohlíky, popřípadě rajče…


Hned, když nůž přišel, jsem jej vzala na měsíční pracovní cestu mimo bydliště. A tak zodpovědně můžu říct, že Gjäft, co se týče práce v "polní" kuchyni, celkem spolehlivě pobil na hromadu všechny ostatní nože v mém vlastnictví. (kuchyňské pochopitelně nepočítám)


Byť je čepel krátká, k většině prací vyhovuje. Plochý výbrus je v kuchyni nejvýhodnější, což platí i pro Gjäft, byť v jeho případě není dotažen až ke hřbetu.

Pečivo nedrolí, chleba zvládá uříznout tahem.


Měkkou zeleninu krájí na tenké plátky, tak tenké, jak to jenom zvládnu. S tou tvrdou, jako je kedluben či mrkev, je to horší. Při své výšce a tloušťce 3mm prostě zeleninu dolamuje. Ale tolik oblíbenou cibuli a česnek jsem s ním bez problému nakrájela nadrobno.


V létě jsem jeho výdrž otestovala při zpracování jablek na mošt, na konci odpoledne po nějakých patnácti kilech nakrájených plodů byl pořád velmi ostrý. Neřezal je dokonalým, hladkým řezem, rozlamoval, ale tady to nevadí.


Díky tomu, že čepel ostřím nenavazuje na linii rukojeti, se s Gjäftem velmi dobře krájí maso. Co mě potěšilo, ani mírně zmrzlá krkovička, šlachy a blány se pocitově nijak nepodepsaly na jeho řezivosti.

Nůž se bohužel moc nehodí ke kuchání ryb, na to mi přišel dost neohrabaný; raději jsem šáhla po fince. Zato při filetování kupodivu posloužil velmi dobře. Bez významného poškození odřezal i kapří hřbetní ploutev. Ostatně, o tom, jak si vedl při přípravě loňského kapra, si můžete přečíst v samostatném článku "Nůž Gjäft versus kapr."


Tábornické činnosti

Zálesákův nůž by měl dle dnešního pojetí zvládnout všechno, co je třeba; od vyřezávání snad až po kácení stromů.

Pamatuju se, že v tomto ohledu jedna z prvních věcí, kterou jsem s Gjäftem vyzkoušela, bylo právě vyřezávání. Na bytě, který jsem krátkodobě obývala, nebylo ani čím zamíchat jídlo. Nouzově jsem tehdy vyřezala aspoň dvě primitivní vařečky.


Chtěla jsem vyzkoušet, jak je nůž obratný, vyrobila jsem s ním tedy zářezovou hůlku - Mors Kochanski Try Stick. Byl to můj několikátý pokus ji vyřezat, a podařila se mi dosud nejlépe. Tato záležitost ale není úplně záležitostí kvality čepele, spíš je to o zkušenosti a trpělivosti. Dobrý nůž jenom pomáhá.


Nemám zapotřebí tlouct klackem po hřbetě nože, protože to v normálním životě nedělám. V zadání pro výrobu ovšem tato činnost zmíněna byla, tak jsem aspoň ověřila, jak si na tom kudla stojí.


Délka čepele je dost limitující, takže jsem zjistila, je lepší si nachystat i pár klínů. Do dřeva jde Gjäft celkem slušně, ale plochý výbrus v celé výšce v kontaktu se štípaným materiálem je při tloušťce 3mm jistým způsobem limitující. Tření je dost značné. Možná, kdyby byl nůž delší. U tenčích klacků to ovšem problém nedělá a sekání jde dobře.


Ze stejného soudku je i sekání klacků napříč. Tu se ukazuje jako největší nevýhoda kratší rukojeť a nepříliš výrazná patka - sekání volnou rukou tedy není efektivní, člověk se musí neustále soustředit na to, aby mu nůž nevyletěl z ruky.

osekávání volnou rukou

To se ovšem změní, pokud se využije pojistná šňůra, pak už jsem neměla problém si mladý kmínek (asi lipový) zakrátit a osekat na hůl.


Protože se ale nerada přespříliš namáhám (na tohle je prostě sekera nebo sekáč), zůstává pro mě batonning a příbuzné discipliny zálesáckým nožem záležitostí nouzovou, či pro získání třísek na podpal tam, kde není možné nasbírat tenké větvičky či je problém s nepříznivým počasím.

Prasárna v podobě štípání třísek bodáním a následným páčením.

Nařezání ježků na podpal je samozřejmost.

Ořech

Smrk s rovnými vlákny. Nůž by už chtěl trošku nabrousit.

U silového řezání se obvykle nejvíc projeví, jak moc je rukojeť pohodlná nebo ne. Myslím si, že v případě tohoto nože by rukojeti slušelo, kdyby byly střenky uprostřed, tedy pod prostředníčkem a prsteníčkem, tvarované. Vyboulená rukojeť by poskytovala dlani lepší oporu. Proto tam, kde je potřeba zabrat silou, používám hrudní úchop či oporu kolene. Je to pohodlnější a ruka se neunaví tak rychle.

Krom toho jsem zjistila, že jsem měla noži přidat při "projektování" kousek rukojeti navíc, sem tam mi chybí centimetr - centimetr a půl v závislosti na tom, jak se roztahují záprstní kůstky. Ale není to nic tragického, a není to častá záležitost.

Shrnutí:


Gjäft používám jako pracovní a "lesní" nůž jeden a třitvrtě roku. Beru ho na vandry stejně jako na procházky, na zahradu, do dílny nebo na stavbu (objektivně vzato, demolici). V žádné situaci mě vyloženě nezklamal, s čím jsem nebyla spokojená, to jsem vypsala výše.
Pokud bych měla vytáhnout jedno plus, pak je to jistě výdrž (otěruvzdornost?) ostří. Za celou tu dlouhou dobu jsem jej regulérně brousila snad jen třikrát - čtyřikrát na keramice (1200 grit); párkrát byl obtažen na opasku. Považuji to za výborný výsledek; obzvlášť, když vezmu v potaz, že nůž byl přes léto používán téměř denně. Momentálně je to spolu s Morou 511 bezesporu můj nejpoužívanější nůž.

Jako "projektantka" bych příště věděla, které mouchy je potřeba ještě vychytat, po stránce výrobní nůž vadu nemá. Zadání univerzálního zálesáckého nože Gjäft splňuje, a je radost jej používat. Díky, Ondro.


Další nožomilné články:


 


Komentáře

1 atti.hombre | 3. května 2014 v 18:26 | Reagovat

Kudla vyrobená priamo do ruky je ideál...pekne napísaná recenzia

2 bobek | 4. května 2014 v 21:32 | Reagovat

Pěkný kousek, krásný  článek. Někde jsem četl že neexistuje univerzální nůž.
V tomto případě koukám že je nepravdivé...
Přeji ať ti vydrží co možná nejdéle.

3 Lesní Želva | 4. května 2014 v 21:52 | Reagovat

Jako každý nůž, i tento má svoje limity, ale respektuju je, a proto s ním jsem spokojená. Za přání děkuji!

4 Jatagan | Web | 22. září 2014 v 13:40 | Reagovat

moc pěkná recenze, jsme rádi, že i v dnešní době rychlých nákupů stále někdo kvalitní nůž od nožíře docení..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015