Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Meandry Staré řeky II/1 zajímavosti jarního luhu a bobři

18. května 2014 v 13:27 | Lesní želva |  Skrz objektiv


Tehdy v zimě jsem si slíbila, že se sem vrátím; bylo pátého dubna dopoledne, den před tím jsem si rozřízla palec a výhled na řezbářský víkend byl v háji. Vždycky je dobré mít plán B!



Osiková země už se halila do jarního šatu. Ve vrstvě loňského listí nesměle zvedala hlavu zdejší flóra všeho druhu a vůbec to vypadalo, že pučení je v plném proudu.


Na lindách, osikách i topolech bylo mladé listí a jehnědy dokonce už opadaly. Letos je všechno dřív.


Ke kvetení se chystající hloh. Když kvete, září do okolí bělostnými chocholíky květů, jimiž je doslova olepen a vydává silnou nasládlou vůni. To je ideální pro entomologa - jako mladší jsem z hlohu právě v tomto období sbírala zlatohlávky, krasce a jiné brouky, kteří celí omámení vyhledávali jeho květy k páření.


Mladý neprobíraný les na okrajích Osikové země bylo víc než těžko projít, a to je bez podrostu. Vyloupl se doslova během pár let z náletu pionýrských javorů, hlohů a jasanů. Mohl by z něho být pěkný výmladkový les, kdyby se o něj někdo staral. Já jsem to nakonec vzdala a šla radši podél řeky, protože větve mě co chvíli chytali za batoh, zaplétaly se do kapes, rukávů a vůbec se mě pokoušely pozdržet, jak jen to šlo. Oproti srnám mám holt naprosto nekompatibilní rozměry.


Kvetoucí vrba.


Tento chumáč, co se tváří jako by byl kusem mechu, má kupodivu na svědomí hmyz, který se jmenuje žlabatka růžová. Ta naklade vajíčka na konec větvičky šípkové růže, která se s vetřelcem pak snaží vypořádat po svém, a ovlivněna zásahem žlabatky, vytvoří takovouto hálku. Ta poslouží mladým tvorečkům jako inkubátor, ze kterého se pak vylíhnou. Chytré, že?


Úžasná modř zběhovců plazivých. Je to jedna z mých oblíbených jarních kytek, symbol dubna. Nikdy se na ně nemůžu dost vynadívat.


Toto jsou jarní lodyhy přesličky rolní. Nikdy jsem si jich moc nevšímala, ale jsou skutečným symbolem nenápadné krásy. Všimněte si těch nepatrných žlutých pylových chumáčků na šupinkách květu. Úžasné, a přitom tak pomíjivé.


Jarní luh, ve kterém se teprv probouzí prales. Zemi zatím pokrývá koberec orsejí a fialek, protkaný popencem a teprve rašícím svízelem přítulou, šílenou lijánou, která je po celý zbytek roku perfektně uzpůsobená pro to, aby vás při každém kroku chytala za kotníky, lýtka i stehna jako ďáblovo osidlo. Zatím je les vzdušným chrámem klidu, poletujících sýkor a šumění nedaleké Staré řeky.



Když je období orsejí, celá lesní půda se najednou rozsvítí tisícem malých sluncí. Trvá to jenom týden nebo dva v dubnu, pak se orseje vysílí, a postupně se stáhnou do svých hlízek, aby za rok mohly oslnit zas. Fialky jsou nenápadným společníkem, ukazatelem toho, že už "to" začíná. Vždycky se objevují o pár dní před tím, než orsejová záplava vypukne naplno.


Česnáček jarní dělá čest svému jménu, jeho mladé listy skutečně chutnají česnekově, jsou trochu peprné a vůbec stojí za to - ale jen do doby než začne kvést, potom zhořkne a není dobrý. Naštěstí pro nás, mladé rostliny se objevují a vykvétají celoročně. Má radši spíš světlejší místa a humózní půdu. Na zahradě nám s oblibou roste okolo kompostu.


U prvního meandru Staré řeky jsem krátce postála a osvěžila se pohledem na dravý proud. Zeleň tomu místu rozhodně přidává na kráse, a protože je duben, ještě se dá kráčet po jejím břehu. Rozhodla jsem se tedy následovat její proud a zkusit se dostat až k soutoku s Velikou řekou.

Ještě než jsem se vydala na cestu mě upoutalo pár "vatových" chomáčků, rozesetých mezi orsejemi. Ukázalo se, že by to mohly být soví vývržky, a "vata" je vlastně chumáč zmačkaných chlupů. Moc jsem se v nich nerýpala, ale pravděpodobně bych v nich našla nějakou tu drobnou hlodavčí kostičku. Vzhledem k přítomnosti mnoha padlých kmenů a vysokého říčního břehu se tu různých myší pro sovu najde dost.


O kus dál už jsem našla první známku bobří přítomnosti. První z mnoha, dlužno říct. Stromky byly pravděpodobně mladé lipky, ohryzané poměrně nedávno; průměr každé byl kolem 10 - 12 cm.


Tady je vidět, jak nerad se strom vzdává života, z kořenových výmladků tu rostou mladé javory jasanolisté.


Na klidnějším úseku řeky jsem konečně našla, co jsem hledala - bobří splaz do vody. Nedalo moc práce ho najít, rozdrabaná hlína svítila dodaleka, takže jsem po vyšlapané pěšince došla až k němu. Ve vodě pod splazem byla spousta uthané hlíny, jak bobři často cestu do vody využívají. Břeh je tady vysoký asi dva metry.


Les byl poměrně suchý, ale u splazu bobři hlínu kropí pravidelně, takže bylo možné číst stopy. Můj palec se téměř přesně překrývá s tím bobřím, otisk patří levým tlapám (zadní překrývá přední). Čistější otisk bohužel nebylo možné nalézt, okolí bylo dost rozšlapané.

Opodál na padlém kmeni jsem si dala pauzu - v podstatě by to bylo ideální místo na čekanou. Vzhledem k plachosti chlupáčů bych se asi načekala dost. Teď za pochodu jsem neměla moc šanci žádného vidět, nepohybovala jsem se dost tiše, a navíc na druhé straně řeky byl očividně rybářský flek, takže ten den jsem ani nic vidět nemohla.


Křižovatka pěšinek směrem od vody z bobří perspektivy. Kousek opodál jsem našla roztrhané zbytky nějakého opeřence s tmavým peřím. Netroufám si odhadnout majitele (kos nebo datel?), zdechlina byla dost stará a peří málo.


Každopádně to vypadá spíš na zuby než zobák dravce.


Vrátila jsem se na říční břeh. Tady už Stará řeka příliš nemeandruje, a rychlost jejího toku se snižuje. Ubylo i převislých stromů, tahle vrba je spíš výjimka. Ovšem, to jsem netušila, že pod ní najdu zbytky bobří nory. O tom a o pokračování výpravy kolem říčního břehu pokračujte do druhé části článku. ;-)

*
Mohlo by vás zaujmout:




 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015