Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Chřiby - ve stopách OLGY

15. července 2014 v 0:48 | Lesní želva |  Reporty

Pár přecivilizovaných posledních dní jsem chtěla aspoň mírně vyvážit samotou lesních chodníků, a tak se stalo, že jsem se v neděli dopoledne octla na koryčanské straně mně milého pohoří.



Jako člověk rovinný bohužel nemám přirozeně vyvinuté příslušné stehenní svalstvo; nahoru jsem stoupala žalostně pomalu. Poledním horkem se nesl hlas zvonů z nedalekých vesnic; v tichu lesní siesty zněl skoro nepatřičně. Jenom hmyz neúnavně bzučí.


Míjím jednu z mnoha památek na projekt nikdy nezrealizované dálnice. Kamenný propustek u cesty má nejméně sedmdesát let, přesto vypadá, jako by ho kolaudovali před pár lety. Dálnicí chtěl Chřiby přetnout nejdříve Baťa, po něm Hitler; dnes tu je rychlostní silnice E50; autostráda nevyšla. Zatím.

Zvonek klubkatý

O samotu přicházím s příchodem k bývalému zájezdnímu hostinci. Po zpevněné cestě se míhají pestrobarevní kanárci Tour de Chřiby. Cvrkot civilizace a turistického ruchu; na skladu klád poměrně rychle natlačím svačinu a po marném hledání pramenu v buřině odcházím opačným směrem, než kterým míří dav cykloturistů.


Podobné tabulky jsem viděla na besídkách u většiny známějších tras, je mi to velmi sympatické.


Za chvíli slyším šumění Salašky, které mě bude doprovázet až do konce dne. Odhalené kmeny květnaté bučiny září do daleka. Sestupuji do prudce klesající úzké rokle. V těchto místech provozují cyklistiku zřejmě jenom domorodci - jak ukázal postarší pán, tlačící oprýskané kolo jakoby nic vším rozvrtaným blátem, kameny a větvičkami směrem nahoru.

Gorilí lebka

Místy se řinou bahnité čůrky, tvořící na okraji cesty dlouhá kaliště; z druhé strany je prudký svah dolů k potoku. Partyzánský chodník by měl vést kolem dvou studánek, pramenů jsou tu ale desítky. Těžko říct, jestli jsou to přervané podzemní žíly, odvodňující krajinu, nebo jen jedny z mnoha bezejmenných potůčků, jimiž tyto hory oplývají.


Cesta ubíhá, je ticho, dusno jako v prádelně a slunce ostře krájí svah mezi kmeny. Bude bouřka.


V trampské hájovně si dám pauzu a dopřeju si pár čerstvých ponožek. Tu část těsně po přezutí mám nejradši, je stejně slavnostní a vzácná, jako když si člověk obleče čisté sváteční šaty.


*
V těchto místech během druhé světové války operovala partyzánská skupina Olga, známá hlavně svým násilnickým velitelem Pepkem Houfkem. Název je podle křestního jména zástupkyně velitele. Nejznámější akcí oddílu bylo zajmutí generála Dietricha von Müllera a několika důstojníků v dubnu 1945, jinak je jeho činnost popisována jako kontroverzní a kriminální. Přesto na ni v okolí upomíná několik památníčků.

S partyzány je v údolí Salašky spojen i památník Salašské tragédie; pár dní před koncem války tu bylo Vlasovci a gestapem povražděno na dvacet mužů, jež se chtěli nechat naverbovat do partyzánské brigády Jana Žižky a přidat se k osvobozovacím bojům. Rusové se vydávali za partyzánský oddíl, muži jim snadno uvěřili; neozbrojené bylo pak snadné povraždit. Krveprolití přežil jenom František Mlýnek, který s obrovským štěstím utekl.

*
Počasí se horší, bezpečný tábor není kde rozbít, pokračuji tedy až do Salaše. Mraky mě nenechávají na pochybách, že bouřka bude, a začínám si uvědomovat, že jsem zvolila trasu, která s ní nepočítala. V hospodě nad mapou rozvažuji možnosti a hodnotím míru své únavy. Prší.

Po hodině přemýšlení přijímám fakt, že v dostupném okolí není kde zakempovat. Načínat zítřejší etapu ještě dnes zavrhuju. Rozhodnu se netlačit na pilu, a s 23 kilometry v nohách moji cestu ukončuje příjezd posledního autobusu na Staré Město.

Jen počkej, zajíci.



Partyzáni ve Chřibech:
http://www.fronta.cz/dotaz/partyzansky-oddil-olga
http://www.obeclubna.cz/index.php?nid=5408&lid=cs&oid=2063987

Více Chřibských putování:
Chřiby letní - Portálový sraz
 


Komentáře

1 pyskmedvěd | E-mail | 16. července 2014 v 7:53 | Reagovat

Děkuji za hezká seznámení s Chřiby. Zlákala jsi mě se do nich znovu podívat a už nejen na Kozla, ale na několik dní.

2 Lesní Želva | 17. července 2014 v 22:33 | Reagovat

Ahoj, není zač. :-) Chřiby jsou krásný kout země, jenom jako všechna hezká místa stále oblíbenějším cílem turistů, zejména na kolech. Ale rozhodně za návštěvu stojí!

3 Lairelossë | 17. ledna 2016 v 21:28 | Reagovat

Chřiby jsou krásné a mám k nim dost specifické vzpomínky. Každopádně moc děkuji za trošku melancholické (? ... možná je to jen mou aktuální náladou) povídání. Hned jsem dostal chuť se do nich zase podívat=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015