Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Úpravy na sekeře Hultafors Agdor

1. září 2014 v 20:57 | Lesní želva |  Vybavení

Sekery Hultafors ze švédské manufaktury Hults Bruks jsou bezesporu kvalitativně na podobné úrovni jako světoznámé Grandsforsky. Nižší cena řady Agdor je ale vykoupena nutností si sekeru upravit. Před pár lety jsem z této řady dostala lesnickou sekeru HUGY 10, menší ze dvou nabízených. Následující článek je shrnutím úprav, které jsem na ní postupně provedla.


srovnání s vinoxem farmer

V prvé řadě bylo potřeba přeprofilovat ostří, protože z výroby ji zákazník dostane s jakousi fasetou, kterou má na svědomí nejspíš flexa nebo kotoučová bruska. Jasně, seká to i s tím, jenomže ne moc dobře; potenciál sekery zůstane nevyužitý. Na druhou stranu, je to příležitost, jak si vytvořit ostří přímo na míru svým potřebám.

před úpravou

Původní výbrus jsem tedy vzala ostrým pilníkem, a z obou stran udělala soumernou čočku. Následovala trocha ladění šmirglem na kov a nakonec nabroušení na keramických kamenech. Nabízela se možnost přitom ostří zrovna vyleštit, nevlastníme ale pořádnou pásovku a ruční šudlání není zrovna moje hobby, takže zůstalo u zahlazení části pískování; leštěním bych to nenazývala.

po úpravě

Pokud vím, k Hultaforskám z řady Agdor výrobce nedává pouzdro, což je poněkud nepříjemné a pro transport nepraktické. Pouzdro jsem si tedy spíchla z kůže, vykuchané ze staré rádoby coutry kabelky. Chtěla jsem být prudce originální, a tak jsem zapínání vyřešila na přezku, nikoliv drukem, jak se to dělá běžně. K sepsání tohoto článku mě vlastně vyprovokovalo to, že jsem jej před pár dny musela opravit.


Přezku jsem totiž tehdy zabudovala špatně, a tak byla potřebná výměna zapínacích řemínků za ty se správně vyraženou mezerou na sponu a přesnějšími dírkami. Přešívání již hotového pouzdra bez absolutního rozhození hlavního švu bych ale nepřála nikomu.


Před časem jsem k pouzdru dodělala do kompletu ještě chránič topůrka. Zdá se být sice jenom ozdobou, pravdou ale je, že pokud člověk není příliš zběhlý v práci se sekerou na dlouhém topůrku, může toporo snadno pod hlavou přerazit nebo přinejmenším poškodit. Protože jsem podobnou nehodu měla (naštěstí se akorát vyštípl kousek dřeva), uřízla jsem z výše zmíněné kabelky bok a kolárek z něj vyrobila. V rámci opravy masky jsem pak zalepila i drobnou trhlinu, kterou loni chránič utržil při odvětvování. Celý komplet jsem pak ještě přibarvila černým mořidlem na kůži, čímž získal pěkný patinovaný vzhled. Finiš obstaralo důkladné napuštění voskem.


Mám vcelku malé ruce, takže drobné úpravě neušlo ani samotné topůrko, které jsem mírně zaštíhlila na prvním oblouku Zásah do topůrka byl poměrně viditelný, přejela jsem tedy šmirglem i jeho zbytek a pak jej znovu napustila lněným olejem, aby se povrch vizuálně sjednotil a dřevo získalo impregnaci.

K používání jenom tolik - na práci hultaforsku potřebuji jenom občas, dřevem běžně netopíme a lesem nedisponuji. Tím by se dalo vysvětlit i to, že v práci s dlouhou sekerou nejsem zběhlá a nemohu ji tedy recenzovat. Proto mě obzvlášť těší, jak kvalitně je ostří tepelně upraveno, vydrželo zatím různě hrubé zacházení včetně nechtěného střetu s kamenem, aniž by se vylomilo. K údržbě semtam použiju jemný pilník a keramiku.

nějaké ty hoblinky zvládla i před přeprofilováním

Celková váha cca 1,4 kg a délka 70 cm je na mě akorátní maximum pro nepříliž intenzivní používání. Na velké kácení sekera určená není, na to je hlava příliš lehká, byť je označena za lesnickou. Kácení jsem zkoušela pouze na pár plevelných stromcích malého průměru na zahradě.


Šlo to dobře, ale cítím se pohodlněji s pilkou. Sekera spíš vynikne při odvětvování a nějakém tom nenáročném štípání dřeva na táborák, což mám vyzkoušeno. Po přeprofilování jde do materiálu velmi ochotně, i při mých opatrných nápřažích na jednu - dvě rány. Také dělení tenčích kmenů je se sekerou rychlejší než s pilou, záleží ale na šikovnosti.

Celkově vzato, investice do práce na úpravách se určitě vyplatila, a mám ještě dobrý pocit, že jsem to zvládla sama.

*
Související články:
 


Komentáře

1 Majo | 10. září 2014 v 0:08 | Reagovat

Zistil som, že buškrafterka je ochotná obetovať kabelku len preto, aby mohla obliecť svoju sekeru. (A sem som chcel vnútiť toho smajlíka.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015