Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Spaní pod širákem - Vybavení, oblečení, tábořiště

16. října 2014 v 0:27 | Lesní želva |  Všeobecně

Každý vandrák spal kdysi dávno v lese poprvé. Zálesák elév má ale občas ze svého "poprvé" obavy, a noc pod hvězdami stráví v nepohodlí fyzickém i psychickém. Jelikož si dobře pamatuji, jak jsem své první spaní pod širákem před pár lety prožívala já, dovoluji si, inspirována Sallyho článkem na Portálu, přiložit vlastní polínko k danému tématu. Upřímně doufám, že začínajícím tulákům bude nápomocen, a že otrlí vlci přihodí pár dalších rad či zkušeností do diskuze.



Tato první část se věnuje předpokládanému vybavení, oblečení, volbě a stavbě tábořiště. Ve druhé části se pak rozepíšu o spacích zvycích, dobrých tipech, jak noc prožít co nejlépe a též "strašidlech" nočního lesa.

Vybavení


Stejně jako kamarád Sally se nejdříve krátce zmíním o výbavě pro příjemně strávenou noc venku. Tím nejdůležitějším je spacák. Osobně jsem nákup svého prvního spacáku dlouho promýšlela, a nakonec skončila u univerzální třísezónní mumie od Jurka. Je to v podstatě nejekonomičtější varianta, která počítá se špatným počasím i v létě.

Ve spacáku ovšem nespíme na holé zemi, od té je radno se co nejlépe izolovat, a tedy pořídit buď pěnovou nebo samonafukovací karimatku (nikoliv alumatku, nemá téměř žádný efekt); čím lépe se od země izolujeme, tím lépe budeme spát a tím méně nás bude ráno bolet celý člověk - nehledě na nasčítané následky v průběhu dalších desetiletí.

Kvůli vlhkosti není od věci karimatku ještě položit igelitem, jehož plocha okraje podložky o něco přesahuje; zmenšíme tím pravděpodobnost, že si spacák přeci jen urousáme od hlíny či mokra. Může to být kus stavební plachty, armádní schlaffen podložka nebo třeba silný igelit z rozříznutého pytle.

A nakonec, nad sebe je potřeba natáhnout přístřešek. Je tedy nutná plachta, ať už umělohmotná, z celtoviny či nahrazená napnutým pončem.

Oblečení


Je nutné si uvědomit, že spacák sám o sobě žádné teplo nevyvíjí, ale pouze izoluje od úniku do okolí. Na spánek je tedy nutno se k tomu odpovídajícně obléct. Možná budete překvapeni, ale čím méně vrstev na sebe navléknete, tím lépe uděláte. To je dáno jednoduchým faktem - spacák si vytápíte svým tělesným teplem, a když ho budete příliš izolovat těsně u těla, zůstane pytel studený. V noci, kdy tělo postupně chládne, pak přichází zima. Můžete si přímo vypočítat, jak je na tom váš bazální metabolismus, udržující tělesnou teplotu.


Nejdůležitější ze všeho je ošetření periferií - tedy nohou, rukou a hlavy. Začnu od noh, protože pocit chladu velmi často přichází od nich. Pokud jste žena, silně doporučuji spacák přímo ženám určený, protože jsou v "rizikových partiích" (nohy, boky, lemy) přímo uzpůsobeny zimomřivější polovině lidstva. Za druhé, pořádné ponožky. I v létě se oplatí si vzít silné fusky z přírodní vlny, které, podotýkám, nemají příliš stahovací manžetu, která by bránila krvi v proudění. Ve velké zimě pomáhají rukavice, nejlépe prstové, aby se člověk byl schopen rozepnout.

Další citlivou položkou je hlava. Doporučuje se čepice, osobně si do nějakých deseti stupňů nad nulou vystačím bohatě se stažením kapuce spacáku, potom přichází na řadu kuklašál, který zároveň ochrání i krk. V zimě jsem navlíkla lyžařskou kuklu, chránící i obličej.

Co se týče zbytku těla, oplatilo se mi to nepřehánět. Obvykle tedy spím pouze v obyčejném bavlněném tričku s dlouhým rukávem/ košili a spodním prádle, když je chladno, jako na podzim, vyměním jej za tričko z merino vlny a nechám si kalhoty. Dlouhé rukávy jsou důležité, nastuzené klouby umí nepříjemně bolet. Na spaní se mi neosvědčily podvlíkačky, stahují krevní oběh a izolují teplo u těla natolik, že si nevyhřeju spacák. Prodyšnější merino by možná bylo lepší.

Tábořiště


Než popisovat ideální tábořiště, zmíním se nejdřív, kde bych spaní nedoporučovala:


1) v blízkosti silnic, cest, pěšin, bezprostředně u turistických značek - není to bezpečné a hrozí nevítaná návštěva náhodného kolemjdoucího/ kolemjedoucího. Vyšlapané chodníčky obvykle indikují pohyb zvěře, což ve zkratce znamená, že se nevyspíte.

2) okolo posedů, turistických přístřešků a besídek - upřímně, nejhorší varianta jsou posedy. Ani tak ne kvůli tomu, že vás může ze spacáku vytáhnout strejda v kamizole, jako kvůli tomu, že se můžete nechtěně ocitnout v palebném poli. A to je o průšvih. Besídky se obvykle nachází u značek, viz tedy bod 1). V případě nouze, příšerného počasí a akutní tmy jsou ale velmi vítaným útočištěm.

3) v těžbě/ lomu - zaprvé hrozí návštěva pracujících dělníků, zadruhé, špatně se tam hledá volné místo a opora k vytyčení přístřešku, zatřetí, načaté stromy hrozí úrazem. V lomu může být problém s padajícím kamením. Jak někde uvidíte hromadu šutrů pod svahem nebo vrstvy kamene rostlé šikmo dolů, rozhodně to není místo pro táboření.

4) krmelce, seníky, místa s hustým výskytem pobytových znaků zvěře - spíš než kvůli nebezpečí z toho důvodu, že budete rušit zvěř, a ona bude rušit vás.

5) na volném poli, uprostřed lánu - s tím přejetým traktoristou z Vesničky to známe všichni. Kombajny o sezóně jezdí i v noci.

*

Ke spaní vyhledávám naopak pokud možno co nejrovnější plácky ve volném lese dál od cest a křoví (zvěř), kudy mírně proudí vzduch (což odrazuje létavé krvesaje), nejraději bez podrostu v bylinném patře.

Než založím tábor, dobře se zadívám do stromů nad sebou kvůli možným suchým větvím či mrtvým kmenům. V případě větru, špatného počasí nebo zlé náhody hrozí nebezpečím. Zkontroluju směr proudění vzduchu (nasliněným prstem či utrženým listem), abych věděla, jak mám nasměrovat přístřešek, a nepršelo mi pod něj/ nefučelo.

Pak si vyberu dva stromy ve vhodné vzdálenosti, o které uchytím celtu, a prostor mezi nimi pečlivě vyčistím od větví, kamení a čehokoliv, co by mě v noci mohlo tlačit do zad. Díry po kamenech se snažím vyrovnat. Pak obvykle nahrnu vrstvu suchého listí nebo suché trávy pro lepší komfort. Na to dám plachtu a karimatku a vypnu celtu. Většinou používám "půljehlánek" s uchycením o jeden strom z holandského ponča nebo klasické áčko u celty. Strana ve směru proudění vzduchu je vždycky snížená blíž k zemi.



Batoh nikdy nenechávám ležet přímo na zemi; pokud ho už nemůžu pověsit na strom, dám ho pod přístřešek na karimatku, než najdu vhodných pár větví na podložení, aby nenasával ze země vlhko. Větvemi před spaním podkládám i boty, případně je nastrčím na kolíky, zatlučené v zemi pod přístřeškem. O tom ale později.

Zvlášť u tábořišť na více nocí je důležité si učit, který sektor využiju jako latrínu, jinak musím počítat s brzkým kličkováním mezi vlastním odpadem.

*

V druhé části článku se můžete těšit na konkrétnější tipy k příjemnému nocování v přírodě. ;-)


*

Spřízněné články:

 


Komentáře

1 Kid | 16. října 2014 v 9:08 | Reagovat

Ahoj Želvo,

možná pár věcí doplním. Osvědčil se mi pytel na mrtvoly. Jasně, zní to šíleně, ale ten americký, co je za relativně malý peníz po armyshopech je celkem prostorný prodyšný a pevný vak se třemi poutky na delších stranách. V pohodě se do něj člověk vejde se spacákem, karimatkou (už se nestává, že by člověk v noci z karimatky sjel) a batohem (tudíž ho nikdo neukradne). V nouzi se taky skrz poutka dají prostrčit větve a jsou z toho nosítka. Jen doporučuju nezapínat až na doraz. Z pochopitelných důvodů výrobce nepoužil oboustranný zip:).

A k té fotce přístřešků - líp se mi spí, když střecha nejde až k zemi, ale končí tak 20-30cm vysoko. V leže pak krásně vidím, co se děje kolem mě.

2 atti.hombre | 17. října 2014 v 19:08 | Reagovat

Každopádne treba pri kempovaní trocha prezrieť korunu stromov pod ktorými sa rozkladáme,aby nám niečo nepadlo na hlavu vo forme stuhnutej veveričky,alebo suchého konára.

3 Pipin | 11. listopadu 2014 v 13:47 | Reagovat

nechat se prejet ve spanku kombajnem, to chce zvlastni talent :D

4 beda | E-mail | 22. ledna 2015 v 10:28 | Reagovat

váš přístup k objasnění a výklad se mi moc líbí.já sám jezdím do přírody již 35 let a snad lepší přístup k tomuto tématu jsem neviděl.ps.jezdím či chodím sám.jen tak dále.beda

5 Lesní Želva | 23. ledna 2015 v 12:31 | Reagovat

Děkuji! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015