Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Spaní pod širákem - zvyky, tipy, noční les

18. listopadu 2014 v 13:14 | Lesní želva |  Všeobecně

Toto je druhá část článku o spaní pod širákem. První polovinu, věnující se vybavení, oblečení a tábořišti můžete číst zde.


Spací zvyky, tipy a triky

- pokud si pod plachtu dávám přírodní matraci z listí a trávy, dám ji mezi dvě rovnoběžné větve, aby se nerozjížděla. Zároveň je to výborná psychická berlička, aby člověk v noci v pytli nevycestoval mimo karimatku.


- spacák zarolovaný v kompresním obalu ztrácí své izolační schopnosti, protože v náplni chybí vzduch, který by udržel loft vypnutý - to je logické. Proto se oplatí ještě při stavbě přístřešku vytáhnout pytel ven, rozepnout ho a přehodit přes větev či šňůru někam, kde na něj bude svítit slunce. Nezdá se to, ale i v chladném počasí se do něj nachytá troška tepla. Jakmile slunko ze spacáku zmizí, je potřeba ho rychle zapnout a kapucu přeložit, aby teplo neunikalo. Pokud večer není čas, můžete to udělat kdykoliv přes den. Funguje to i s oblečením, které si na sebe dáte na spaní - to po nahřátí můžete rovnou šupnout do spacáku. Zapomněli jste - potom jej můžete velmi (!) opatrně nahřát u táboráku těsně před spaním.


- je důležité si vybrat spacák správné velikosti vůči svojí postavě, abyste nemuseli vytápět příliš velký prostor. Můžete si ale pomoct tím, že pod nohy a mezi kolena naskládáte přebytečné svršky. Ráno se alespoň nebudete oblíkat do ledového oblečení.

- spacák je možné vyhřát i polní flaškou s teplou vodou - tedy v podstatě termoforem. Nezapomeňte se ale nejdřív přesvědčit, zda neteče!

- na batoh před spaním vždycky navléknu pláštěnku, aby nenatahoval vlhkost, a pak si ho vrazím na konec karimatky pod nohy. Zajistím si tak přirozenou bariéru proti chladu. Za hlavu si jej nedávejte, získáte pouze pocit, že jste v hrobce (vyzkoušeno).

- boty je dobré udržet v suchu. Vytáhněte vložky a usušte je opatrně u ohně, boty nenechávejte stát jenom tak na zemi, aby nenatahovaly vlhkost nebo v nich kondenzovala voda. Vždy obracet vzhůru podrážkami. V případě nejhoršího počasí nejlépe nacpat novinami (vycucnou vlhkost), dát do pytlíku a nacpat do spacáku.

- jídlo je potřeba na noc důkladně zabalit a schovat. Žádné zbytky, špinavé ešáky a otevřené plechovky po táboře, vůně může přilákat mlsného obyvatele lesa, a najít divočáka (lišku..) s rypákem kousek od celty není příjemné probuzení. Spíš než ten se k vám ale může nastěhovat některý hlodavec, a při honbě za kouskem chleba vám nepěkně poškodit batoh. Proto jídlo zabalit neprodyšně a v zavedených tábořištích krosnu pokud možno věšet nebo dát vysoko, ale tak, aby nezmokla.

- v suchu musíte být i vy, když uléháte ke spaní. Vlhko je nosič chladu; proto vždycky suché, nezpocené oblečení a ponožky. Do spacáku nikdy nedýchejte, v zimě to může být fatální. Osobně mi nikdy na nos nebylo až tak chladno, abych ho neudržela dírou v kapuci venku. Dovnitř ani nikdy nedávejte nic mokrého.

- organismus může vytápět jenom tehdy, když má z čeho, proto dobře povečeřejte. Pokud je vám chladno, nestyďte si dát kousek sladkého, nastartuje to metabolismus. Klidně i hluboko v noci. Kvůli termoregulaci je též dobré si v dosahu nechat láhev s vodou. Pokud mrzne, dobře flašku zavřete, zamotejte do nějakého svršku a dejte do spacáku, jinak z ní do rána bude kostka ledu. Nesmí téct! Zamotat proto, aby nestudila.

- těsně před ulehnutím jsou důležité dvě zásadní věci - být zahřátý a vyprázdnit se. Klidně poskakujte, jen aby krev proudila a tělo v pytli pěkně zatopilo. Být vymočený je velmi důležité, jinak se nevyspíte; zadržená voda mimo to způsobuje ochlazování organismu, takže když se vám v noci chce, tak to neodkládejte, a prostě si vylezte ulevit. To samé platí i o velké straně, nevyspíte se.

- pokud je vám teplo moc, nestahujte kapucu a rozepněte vršek spacáku. Rozhodně nevystrkujte ven ruce nebo nerozepínejte komplet. Časem budete chládnout, a je rozhodně příjemnější dopnout dvacet centimetrů, než hledat, kde je konec zipu.

- do spacáku si nezapomeňte vzít mobil, čelovku kolem krku a kapesník. První dvě položky aspoň nebudete v případě potřeby hledat a ušetříte baterky, kapesník při nočním chladu prostě přijde vhod.

- ráno vylízejte postupně, ať se nevystavíte chladu šokově. Než se rozproudí krev, klidně se více oblečte. Nejlépe se ovšem zahřejete přípravou a konzumací snídaně. ;-)

Psychologie nočního lesa

Spát v lese a ve vlastní posteli je naprosto diametrální rozdíl. V nočním pokoji je obvykle ticho a statický klid, zatímco noční les žije druhým životem. Sice ztichnou zvuky blízkých sídel, přestanou zpívat ptáci a ubyde ruchu, ale absolutní ticho les nezná. Naopak, díky tmě a absenci denních zvuků ty noční ještě lépe vyniknou. Šustění broučích nožiček, padající větvičky, šelest listí anebo opatrné kroky srnčího - všechno jako by bylo zesíleno, byť ve skutečnosti může být původce poměrně daleko. Smysly se s absencí zraku zostří a vnímají i to, co by za světla nezaznamenaly. Tma (byť relativní) podněcuje představivost a vyvolává nejistotu. Protože jako civilizovaní lidé už přirozené zvuky neznáme důvěrně, mohou nás děsit. Tomu se dá předejít tréninkem, zkusit si to jen tak nanečisto třeba při procházce se psem nebo při večerní výpravě.


Nejdůležitější je uvědomit si, že nejnebezpečnějším tvorem v lese je sám člověk (a klíště). Pokud nocujete v české přírodě, tak zcela jistě. Proto je dobré netábořit na místech, kde je pravděpodobnost náhodného setkání.

Kvůli tmě může člověka strašit i vtíravý pocit, že je sledován. To je víceméně relikt, přenášený již od úsvitu lidstva, kdy lesy byly ještě pralesy a hvozdy byly skutečně tmavá a neprostupná místa. Člověk přirozeně žil v otevřené krajině, kde měl přehled o svém okolí, což v lesnatém terénu kvůli různým překážkám nelze. Jistě, v lese vás mohou vidět i desítky očí - ale to záleží hlavně na tom, jestli si ustelete u zvířecí dálnice, nebo ne.


A na závěr - nejlépe je se na první noc v lese vypravit s kamarády nebo v doprovodu zkušenějšího tuláka. Jistotu, nabytou ve skupinovém táboření pak rozhodně zužitkujete, až se jednou rozhodnete vyrazit sólo.


Příbuzné články:


Autory fotografií v obou článcích jsou kromě mě Sally, SKW a Macmatej. Děkuji!
 


Komentáře

1 bobek | 18. listopadu 2014 v 19:14 | Reagovat

Ahoj, opět pěkně napsáno...
Jen jsem se usmál když jsem si vzpoměl na zamrzlý ešus.

2 Willy | E-mail | 19. listopadu 2014 v 11:08 | Reagovat

Dík za hezký článek.
Jen takový malý postřeh. Využívání tebou zmíněného nahřívání spacáku na slunci - "sluneční konzervy", jak to nazval Foglar v některé ze svých knížek, má své úskalí.
Pokud máte péřový spacák a ten necháváte často v hlavně létě na plném slunci po celý den, je tu značně velké riziko postupného snižování kvality vašeho spacáku.
Může dojít k velkému přehřátí peří uvnitř, to pak následkem tepla z brku (střední nosná část každého pera) uvolňuje zde uložený tuk, ten pak mastí zbytek peříčka, které zplihne a nebude mít už tak dobrý loft - tím pádem se nebude vytvářet dostatečně velký prostor pro vzduchovou izolaci.
Samozřejmě tento nedostatek lze odstranit vyčištěním. Pozor - nedoporučuji v chemické čistírně! - to se zase bohužel peří odmastí dokonale a ona ta trocha tuku v brku je potřeba zase proto, aby peří bylo pružné = loft.
Tedy nejlépe je péřový spacák ráno vyvětrat - vyhnat vlhkost nastřádanou za noc a nechat na slunci třeba jen hodinku dopoledne, to pro akumulaci tepla bude stačit a pak už jen zavřít sluneční konzervu a večer příjemnou dobrou noc.

3 pyskmedvěd | E-mail | 29. listopadu 2014 v 13:03 | Reagovat

Želvičko, pěkné napsaný poučný článek. Děkuji.

4 Lesní Želva | Web | 29. listopadu 2014 v 20:30 | Reagovat

Díky za vaše komentáře!

5 V. | Web | 13. prosince 2014 v 19:38 | Reagovat

Šikovný článek, sice jsme na většinu věcí během nocování v přírodě v různých ročních dobách přišli sami, ale i tak jsem tam našla pár tipů, které nám to ještě zpříjemní.
Noční les je úžasné místo, trocha přirozeného strachu člověku jen prospějej :)

6 Lesní Želva | Web | 17. prosince 2014 v 8:58 | Reagovat

Je to tak, člověk se většinu stejně naučí vlastní zkušeností. Když mu ale někdo poradí, co a jak, tak je to ještě lepší. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015