Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Firecraft Slovensko 24. - 26. 10. 2014

16. prosince 2014 v 22:28 | Lesní želva |  Reporty

Už jste někdy uvažovali, kolik existuje primitivních způsobů pro rozdělání ohně?


Já vlastně nikdy ne, a proto jsem na workshop o zakládání ohně odjížděla s otevřenou hlavou. Dlouhou cestu na Slovensko jsem prospala; noc byla krátká a budík nemilosrdný. Tři stovky kilometrů po kolejích, dalších padesát autobusem, a pár posledních ztemnělou krajinou pěšky. To už se mnou ale byli dva společníci, a čas hned ubíhal příjemněji.

Bylo chladno a vlhko, lezavá zima a na polích větrno. Prvním ostrým pochodem jsme se rozehřáli až moc, a není nic horšího jako zpocená záda pod krosnou. Jak jsme byli rádi, že nás v Údolí přivítal již hořící táborák! To světýlko problikávající mezi stromy už nás vedlo z dálky, slibovalo teplo, večeři a společnost kamarádů.


Přivítání bylo srdečné; staré tváře, nové tváře, kamarádi a kumpáni z různých koutů Česko-Slovenska (a Polska), všichni natěšení na nové zážitky a společný víkend. Podupávajíce kolem ohně, vyslechli jsme Boba, recitujícího Velký zákon Woocraftu a další texty, jež věrně interpretoval slovo od slova.


Někdy pozdě večer dorazili poslední opozdilci, SKW, Jasommaťo a Gryf. Pomalu jsme rozdělávali pelechy, někdo v zapůjčené budově, někdo venku. Noční ticho zvučně doplňovalo těleso sonorních basů. Někteří se jistě usmívali ze spaní, že si ustlali venku. ;-)



Ráno jsem podle stoupající páry, jinovatky a všeobecného chladu konstatovala, že bude kosa. Údolí tonulo ve stínu a všechno vůkol pokrývala námraza. Po rozmrzací fázi u ohýnku a vydatné snídani každý z nás vyložil své ohňotvorné nádobíčko na společnou výstavku. Objevilo se roztodivné náčiní a pomůcky, které krom rozmanitosti ve způsobech zakládání ohně ukázaly hlavně na kreativitu a šikovné ruce majitelů; bylo se na co dívat.



*
Pak už jsme vdechli posvátný šalvějový kouř, zatřepotala se orlí pera a známá vlajka; workshop byl oficiálně zahájen.
První blok byl věnovaný třecím způsobům rozdělání ohně. Role demonstrátorů se postupně zhostili SKW, Hrom, Gryf a Macmatej. Největší výzvou se ukázal být eskymácký způsob, kdy je tulejka držena ústy. Gryf se řádně nadřel, ale uhlík se nakonec objevil, sukces!

Poeskymácku

Egyptský ohnivý luk

Samozřejmě nemohlo chybět tření jenom pomocí dlaní; divácky nejvděčnější rozhodně bylo, když se nad svidříkem střídali SKW s Jačkem a roztáčeli jej štafetově.

Štafetový handrill

Mně se moc líbila ohnivá pumpa, fungující na principu setrvačnosti. Až vyrostu, jednu si vyrobím. Je to zatím nejméně fyzicky náročný způsob ohně třením, co jsem si vyzkoušela. Sestava se také hodí, když potřebujete něco provrtat… ;-)


Nejzajímavější pro celé osazenstvo ale suverénně byla demonstrace ohnivého pluhu, bambusové pily a Fire Thongu, které provedl Honza J. U všech třech se jedná o techniky z tropických oblastí, a v zálesácké komunitě nejsou až tak běžné.

Fire Thong a Honza_J

Obědová pauza se nesla v očekávání bochníku chleba, na který Jasommaťo zadělal pro jistotu už při snídani a pak celé dopoledne průběžně kontroloval, zda těsto vůbec vykyne. Jako celý den, nad ohništěm visela Sallyho Zebra s nekonečným čajem, který jsme s vděčností neustále usrkávali. Táborem zavoněly klobásy, špekáčky, buřty, slanina; ohniště se zaplnilo ešusy.



Po obědě jsme využili slunka, a navázali sekcí o roznícení plamene paprskem. Hrom demonstroval užití PET flašky s vodou a následně hledání ohniska při též technice s vodou naplněným prezervativem. Mnou ukázané zapálení hubky lupou bylo již pouze dokreslením celé tematiky. U všech tří technik se hubka (ryšavec šikmý - čaga) vznítila do pár sekund od nalezení ohniska, což je fascinující.


Teoreticky byla rozebrána i ledová čočka a využití paraboly - tedy zažehnutí ohně odrazem.


Po krátké pauze se společnost sešla u stolu s vystaveným ohniveckým náčiním a začalo se další kolo, tentokrát o křesání.

Ocílku a magneziovou tyčku znal každý, volně se tedy přešlo na poněkud méně známý firepiston. K dispozici byly dva exempláře, jeden celokovový, druhý z (exotického?) dřeva. Demonstrace se opět ujal Hrom a posléze Kuny. Doslova vytřískat zážeh zkoušeli jak na hubce z čagy, tak na látkovém troudu. Osobně mě překvapil obrovský tlak, který vnitřní trubička vyvíjí, bohužel jsem ale nebyla schopná dostatečně rychlého přírazu a následného vytrhnutí ven, takže se zážeh nepodařil.

Replika historického křesadla

Kvůli ubývání světla se pak společnost přesunula k největšímu třecímu zařízení, kterým workshop disponoval - Valašskému několikamužnému. Soupravu vyrobil Bob a Hrom. Zapojila se téměř doslova každá mužská ruka, která byla k dispozici; jako u přetahované dvě družstva lanem koordinovaně roztáčela obrovský svidřík s vloženým vrtákem z lipového kmínku. Volní zůstali pouze fotografové. Pokus byl úspěšný, hned napoprvé se podařilo iniciovat uhlík; docela malinkatý, pokud uvážíme měřítko celého třecího monstra, ale naprosto dostačující. Rozený komik Elév jeho kvalitu okamžitě vyzkoušel na retku, které mu nikdy nechybělo mezi prsty.


Postupující tma se ukázala výhodnou v případě křesání pyritu o pazourek, v naprosto ztemnělé místnosti bylo možné jemné jiskřičky pozorovat pouhým okem.

Pak už u stolu proběhla téměř závěrečná část - demonstrace výroby zápalek pomocí sirné pánvičky, opět pod vedením Hroma. Díky Gryfovi jsme si pak každý mohli jednu vzít na památku, děkujeme!

Sirná pánvička

Úplně poslední ukázky se ujal Vlado z T. O. Prvé Ohně, roztáčejíc dovedně ozubené kolečko velikosti kabátového knoflíku, jímž jako cirkulárkou o kámen dokázal spustit vodopád jisker do nachystaného troudu.


Zatímco se společnost pomalu přesunovala k ohni, zaujal mě kus limnokvarcitu, který s sebou dovezl Sally. Hrom se pak nabídl, že z něj vyrobí pár úštěpů, přičemž mně téměř mimoděk zasvěcoval do tajů štípání a opracování kamene. Bohužel, dotyčný kámen nebyl úplně vhodný. I tak bych si ráda techniku někdy vyzkoušela pod vedením znova.

Večer patřil ohni, dobrému jídlu, kruhu přátel a zpěvu, který byl slyšet široko daleko. Přítomní trampi a hráči nechali rozeznít šestistrunné sladké dřevo, a čas příjemně ubíhal. Užívali jsme si jasnou noc; velebný klid podporovaný mužným chórem se znovu rozhostil Údolím až k půlnoci.

Někteří neměli dost ani v noci. SKW, Gryf a tajemná bludička Sally

Brzo ráno mě probudily studené nohy. Pára šla od úst i uvnitř. Nedalo se ale nic dělat, a tak jsem se vybatolila ven do krásného, mrazivého dne. Údolí tonulo ve stínu, tak jako včera, ale vrcholky stromů na kopcích už zářily slunečným zlatem.



Chlapci už rozfoukali oheň a okolo se hromadily ešusy se snídaní. S lítostí jsem dorazila poslední zbytek slaniny; díky chladnému počasí bylo potřeba kalorie doplňovat poctivěji, než v létě, protože s letním jídelníčkem bych tady zmrzla už první den.

Poslední letošní ještěrka

Neděle byla posledním dnem setkání, ale než se většina účastníků rozjela do svých domovů, stihli jsme hromadnou procházku po okolí pod vedením D´Adyho. Zamířili jsme podél řeky sotva znatelnými chodníčky na úbočí kopce; sem tam se mezi stromy objevovaly ruiny bývalých hospodářství, tu a tam sklep, zahloubený ve svahu. Kdesi nahoře se mihlo daňčí stádo.



Den byl skutečně krásný, jak se dostávaly sluneční paprsky níž a níž, začalo být i teplo; jenom vydatná rosa na nekosených paloucích vydržela až k poledni. Postupně jsme se začali sobě navzájem ztrácet, jak se lidé dávali do řeči a v družném hovoru se rozcházeli různě po okolí.



Nakonec jsme se ale všichni sešli zase v tábořišti, protože první z nás už odjížděli. Nemám ráda loučení, ale jak den postupoval, užila jsem si jich do sytosti. Na rozdíl od většiny ostatních jsem totiž v Údolí zůstávala ještě o jeden den déle ve společnosti Willyho, Bobka a Gryfa.


Noc byla ještě jasnější a jiskřivější než dvě předchozí; vlhko se přirozeně koncentrovalo v Údolí a mráz přišel záhy po setmění. Z ničeho nic bylo vše jako kouzlem potaženo bílou a pod nohama křupala námraza. U ohně bylo dobře, a tak se snad magií něčeho archetypálního diskuse protáhla zase až k rozhraní starého a nového dne.

Taková domácí pohoda...

Tentokrát jsem si ale do spacáku stihla přes den nachytat trochu slunce, tak aspoň nebyl ledový. Ráno teploměr ukazoval nulu. Venku bylo tak o tři stupně míň, jak žaloval můj na kost zmrzlý ešus, zapomenutý přes noc venku. Spolu s Bobkem jsme vylezli jako první, jako první jsme tedy probudili k životu táborák a pak sebe čerstvým čajem a posledními zbytky zásob.


No a pak došlo aj na nás; nezbylo, než se pobalit, zramovat tábořiště k přijatelnému obrazu, nahodit na sebe nejmíň očouzené svršky a vydat se k autu. Slunko svítilo, den byl jak malovaný. Jak se nám nechtělo! Ale přece jen jsme se nakonec ohlídli naposled, a pak nás pozřel les.


Doufám, že tento ročník setkání zakladačů ohně nebyl poslední. Jsem velmi vděčná, že se setkání povedlo a přineslo všem nejen nové zážitky, ale i výměnu vědomostí. Chtěla bych poděkovat všem zúčastněným, s jakou lehkostí se dělili o své poznatky, za posezení u společného ohně a dobrou společnost; organizátorům Willimu, Modokovi, a Hromovi za to, že to šlapalo, jak mělo. Ještě jakou dobu po návratu se k těm pár dním vracím jako k oáze klidu, který v každodenním shonu někdy citelně chybí.


Bude mi ctí se zase někdy potkat; do té doby modrou oblohu a pevný krok!

*
Další:
Krátký dokument z workshopu od Beastera - pokud se chcete dovědět více o konkrétních demonstrovaných technikách a nasát kousek atmosféry setkání, doporučuji! ;-)
Oheň pomocí čoček a odrazu - aneb, co se nestihlo na setkání zkusit

*

Autory fotografií jsou Lesní želva, minoritně pak D´Ady, Kuny, SKW, Bobek a Gryf. Děkuji!
 


Komentáře

1 bobek | 17. prosince 2014 v 8:24 | Reagovat

Básník by to nenapsal lépe...
Nemám talent na takové to psaní,ale jsem rád že jsi mi přimoměla ty krásné chvíle kdy se nechce domů...
Už se zase těším....

2 Lesní Želva | Web | 17. prosince 2014 v 9:02 | Reagovat

To se nás těší víc. ;-) Díky za koment.

3 pyskmedvěd | E-mail | 20. prosince 2014 v 17:17 | Reagovat

Děkuji za pěkný článek a ještě hezčí foto. Přeji ti Želvičko krásné Vánoce.

4 V. | Web | 28. prosince 2014 v 20:24 | Reagovat

Pěkné čtení. To rozdělávání roztáčením si chci už dlouho vyzkoušet ;)

5 Lesní Želva | 1. ledna 2015 v 2:43 | Reagovat

Díky! V.: je to docela sranda, nejdřív je potřeba zamotat do sebe šňůrky, které se pak roztahováním a následným samovolným smršťováním roztočí a setrvačností pohánějí knoflík... jako malá cirkulárka. :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015