Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Pozdněúnorová Sázava

30. března 2015 v 12:32 | Lesní želva |  Reporty

... aneb jeden odpočinkový víkend vměstnaný do pracovní skrumáže.


Bylo to fajn už od první chvíle, kdy jsme s Willym vyskočili z lokálky na jednom posázavském nádraží a při bludičkovském světle mojí petzlovky stoupali po lesní cestě směrem ke srubu. Pára toho chladného večera nám při rozhovoru stoupala od úst a pod nohama pokřupávalo.

Červené světýlko mezi stromy ukazovalo, že u srubu nás čeká třetí společník - Sokol, lebedící si u táboráku. Po přivítání už to šlo jako po drátkách - otevřít srub, ze kterého dýchl přímo ledový závan, naštípat při světle svíček a baterek třísky, podpálit ve sporáku a silou myšlenky urychlovat proces zahřívání komína.

O nějakou chvíli později už v kamnech útulně hučelo, na bidlech bylo porozvěšované šatstvo a místnost plná starožitného nábytku za světla kahanců dýchala atmosféru romantického zálesáctví dob minulých. Ten den jsme debatovali dlouho do noci.


Ráno mě probralo vrzání schodů - Sokol scházel ze své ložnice; než jsem nabyla vědomí úplně, už měl na plotně postavenou vodu na čaj a začínal přípravu sladké kaše, na niž si kroupy pražil a mlel již předchozího večera. K tomu nám do světnice přibyl živočich - kvásek, z něhož zadělal těsto na chleba.

Po vydatné snídani jsme se vydali ven, protáhnout se předjarní krajinou.


Kolem srubu kvetly lísky a i lýkovce již otevíraly své fialové oči.


Vylezli jsme ze sevřeného údolí a kochali se bukovými velikány, poslouchali ptačí zpěv, a vůbec si užívali čerstvého vzduchu.


Natrefili jsme na skupinu vskutku zajímavě zavěšených ptačích budek.


A pak jsme našli poklad - čerstvě poražené březové kmeny s nádhernou kůrou - tomu jsme nemohli odolat, a tak zatímco o pár desítek metrů dál osamělý dřevorubec kácel další stromy, my jsme mu téměř za zády loupali čisté, běloskvoucí pláty. Se Sokolem jsme nejdřív zkoušeli jejich balík svázat houžví, nakonec mě ale naučil štípat smrkové kořínky, jimiž to šlo o poznání lépe.



Po návratu na srub se svět začal točit kolem budoucího pecnu chleba.




Uběhla obědová siesta, chleba odpočíval po utěrkou, a Willy se Sokolem se šli v pozdním odpoledni věnovat údržbě okolí srubu. Na mě zbyla role strážkyně ohně, a tak dokud bylo světlo, věnovala jsem se práci na opaskové brašně. Soumrak se do jizby vkrádal nenápadně po krůčkách, a mezidobí odměřovaly pouze pravidelné cesty do dřevníku. Pak definitivně padla tma.


Na chladném, sametovém nebi někdo roztáhl koberec hvězd. Daleko od světelného smogu zářily jako jasné krystaly. Takové nebeské divadlo jsem neviděla od návštěvy Čabradi.

*

Měli byste zkust ten pocit radostného očekávání, když se těsto, změněné v bochník, zavře do trouby. Kdy už bude? Peče se rovnomerně? Jsou kamna dost rozhicovaná? A pak to najednou začne vonět...

Když ho Sokol opatrně vytáhl, poklepal na kůrku, spokojeně pokývl a pečlivě zabalil do utěrky. Do zítra bude chládnout, a my se na něj budeme těšit ještě o něco déle.

*

Ráno ve větvích hopkovaly pozpěvující sýkory. Jaro je nezadržitelně tady.


Boží dárek byl spravedlivě nakrájen a snězen při královské snídani. Poslední rána na jakémkoliv vandru jsou vždycky stejná - před odchodem z tábořištěm se společníci dělí o zbytky zásob, aby byly krosny na cestu do civilizace co nejlehčí. A pak následuje balení a úklid.


Zatímco Willy si dobrovolně vybral úklid srubu, my se Sokolem jsme rozproudili krev při přípravě polínek do dřevníku. Sázava je krásná, ale bohužel blízko Prahy a v hledáčku "zlatokopů." Než jsme definitivně odešli, změnil se srub v pevnost a dřevo bylo bezpečně pod zámkem v kůlně.

A pak to, co vždycky. Cesta zpátky. Loučení ve vlaku a nekonečná štreka domů. Páteční fajn vydrželo až do neděle. Pohoda mimo signál a wi-fi. Jeden víkend obyčejného, jednoduchého žití. Díky za společnost a zase někdy!

*
Další vandry:

 


Komentáře

1 gr-sweet | Web | 30. března 2015 v 12:48 | Reagovat

Krásná příroda.. :)..
Ten chleba se povedl :))

2 Lesní Želva | 30. března 2015 v 13:07 | Reagovat

Bylo tam krásně. A Sokolův chleba vynikající, nevím, jestli jsem jedla lepší. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015