Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Sedlářský koník - svěrka k šití kůže

16. března 2015 v 21:48 | Lesní želva |  Výkřiky z dílny

Sedlářský koník je zařízení podobné svěráku, do kterého se vkládá kůže k sešití. Je to velmi užitečná pomůcka, nahrazující pár rukou navíc; sedlářské šití se totiž provádí současně dvěma jehlami proti sobě, aby šev přibýval rovnoměrně a jednotlivé stehy byly stejnoměrně utažené.



Koníků existuje celá řada, ale to hlavní mají společné - dřevěné kleštiny na dlouhých ramenech. Mohou být různě velcí. Svěrák je nahoře rovný nebo zkosený, pevný nebo otočný; jištěný buď stiskem stehen, tkanicí, truhlářskou svěrkou nebo šroubem s maticí. Kleštiny jsou připevněny buď ke stolu, k jednoduché lati, na které se sedí, či mohou být rovnou součástí lavice, podobně jako řezbářská stolice, "strejček."


Od té doby, co jsem začala s kůží pracovat více, mě koník lákal. Držet si všechno koleny a hrbit se nad prací mě už nebavilo. Z prostorových důvodů jsem se rozhodla pro verzi "kleštiny na lati" s otočnou úpravou.

Celá věc je pak víceméně recyklát materiálu, jež se nám válel ve šteláři. Výběr byl velmi jednoduchý, ohoblovanou desku potřebné délky a šířky jsme tam měli jenom jednu. Bohužel, deska je smrková, z listnatého dřeva by byla vhodnější. Doufám tedy, že časem nezačne někde ronit smůlu.

Ačkoliv by prý nábytek neměl být silně individualizovaný (jak říká Christopher Schwarz), neměla jsem na výběr, protože jsem naživo žádného koníka ještě neviděla, a ani neznám standardizované rozměry. Ten můj má tedy ramena o délce rovnající se délce mého předloktí, stejně dlouhá je pak i spodní lať.

Kleštiny jsou navrchu našikmo seříznuté. Svíraný předmět tak bude mít šev směrem vzhůru, a já budu vidět jasně každý další steh, protože nebudou ve vzájemném zákrytu. Z odřezků pod ponkem jsem vybrala kousky tenké palubky, ze kterých jsem odřízla vrchní zobáček a vlepila na vnitřní stranu kleštin. Vnitřní distanc tvoří dva hranolky příhodné šířky slepené k sobě.


Vršek kleštin je ocaskou zkosený do špice, aby příliš tlustá hrana při šití rukám nepřekážela. Stejně tak jsem smirkem ze všech dílů odstranila hrany, které by mohly tlačit do nohou, nebo se obtisknout do kůže. V ramenech je vyvrtaná díra na utahovací šroub, který zajistí akurátní stisk svěrky.

Pohyblivost koníkovi zajišťují dva prvky - pantový závěs na jednom z ramen (pohyblivost do strany, zajišťující libovolnou tloušťku sešívaného švu) a šroub, spojující spodní lať s tělesem svěrky, jež je na volno, aby bylo možno koníka otáčet kolem své osy.


Všechny spoje jsou lepené odolným lepidlem, pantový závěs je navíc zajištěn vruty.

Čelisti svěrky jsou olepené kůží, aby bylo co nejvíce sníženo riziko poškození sešívaného výrobku. Záleží ale samozřejmě i na tom, jak bude svěrka utažená.


Koníka jsem nechala bez povrchové úpravy. Obvyklé voskování nebo napouštění olejem by nebylo kvůli nutné čistotě práce (a polstrování židle) vhodné, a lakování mi moc nesedí. Časem dřevo používáním ztmavne, na některých místech se oleští a získá patinu. Prostě věkem zkrásní. A pro mě odteď nebude obouruční šití akrobatickým výkonem.


***
Další články:

 


Komentáře

1 atti.hombre | 17. března 2015 v 9:39 | Reagovat

Super pomocník...tak už si vo vyššom levely kožkárenia ako ja...prajem veľa rovných stehov!

2 Lesní Želva | 17. března 2015 v 10:52 | Reagovat

Díky! ... a sám dobře víš, že je to hlavně o rukách, žádná pomůcka nezajistí lepší schopnosti. ;-)

3 Dalibor | 14. ledna 2017 v 15:22 | Reagovat

Ahoj, pěkná práce, mám jen malý tip - životnosti by jistě prospěly podložky pod matice.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015