Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Drozdí kovadlina

6. června 2015 v 15:09 | Lesní želva |  Mezi kmeny, mezi stonky
Už nějakou dobu slýchám občas z našeho dvora záhadné ťukání. Dlouho jsem přemýšlela o původci, protože jakmile jsem vylezla na zápraží, zvuk ustal. Až dneska při věšení prádla jsem zahlédla "našeho" drozda, jak sedí ve skalce na kameni s něčím v zobáku. Chvíli čekal, rozhodoval se, jestli uletí nebo ne, ale když jsem vlezla pod sušák, zjistil, že mu nejsem nebezpečná, a tak zůstal. S hlavou v prádle jsem zaslechla zase to známé ťukání.


Vykouknu, drozďák dělá, jakoby nic. Když odletěl, šla jsem se podívat blíž.



Okolo kamene, na kterém seděl, leží rozbité zbytky ulity páskovky keřové (slovensky slimák meňavý). Chytrý pták, aby se nemusel do hlemýžďovy domácnosti dobývat zobákem, bušil ulitou tak dlouho, dokud se nerozlomila. Pak vylovil jejího obyvatele a frnkl, nejspíš do hnízda za rodinou. Ještě nedávno nám po dvoře sbíral stébla suché trávy a bláto, teď sem lítá za potravou. Později jsem našla další rozbitou ulitu na chodníku. Vypadá to, že drozďák se ještě nerozhodl, kde si založí kovadlinu, nebo hlemýždě prostě vraždí tam, kde to má nejblíž.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015