Příroda je moudrá, nevyzpytatelná, milosrdná, krutá, spravedlivá, bohatá a tvořivá. Proto je tak krásná a nepoznatelná, a proto v ní člověk nikdy na všechny otázky odpověď nenajde. (Vladimír Hůna)


Novinky:

  • Jsem pořád naživu!
  • Od nynějška mám profil i na Facebooku

Oprava veletrhu na pohorkách

14. října 2015 v 10:06 | Lesní Želva |  Vybavení

Dostaly se mi do rukou k záchraně protržené pohorky. Když jsem viděla, v jakém jsou stavu, usoudila jsem, že na nich v podstatě není co zkazit, a pustila se do opravy. Aspoň zjistím, jestli to umím, říkala jsem si.


Botky toho zažily a nachodily za svůj život hodně. Majitel je roztrhl, aniž věděl o co. Na vnější straně bot udělal dvě díry, obě skrz.



Opravu větší díry jsem začala chirurgicky, takže nejdřív sešít střeva, až potom slupku. Čistě pragmaticky jsem totiž chtěla zabránit tomu, aby se rozcuckovaná podšívka motala v botě. Navlékla jsem čalounickou zahnutou jehlu, navoskovala bílou dratev, abych viděla, co dělám, a šlo se na věc. Umělé světlo je na tyto práce hrozné. Šití bohužel nešlo moc dobře, protože se dalo chytit jenom kusu tenké podšívky, koženkového původního švu a gumového podlepení obsázky. Celek moc nešlo utahovat, jinak by se gumový pásek nití prořezal.


Vnější obsázku bylo potřeba nějak zalátat. Chatrná štípenka byla hodně dorvaná, bylo jasné, že bez záplaty se to neobejde. Obzvlášť kolem podrážky se nebylo moc čeho chytit.


Záplatu jsem vyřízla ze štípenkové svářečské zástěry (z jedné strany pogumované) příhodně velmi podobné barvy, jako původní obsázka. Z této zástěry mám ušité různé obaly na nářadí a pouzdra na šídla, takže vím, že něco vydrží (tímto zdravím Legila, který mi ji kdysi daroval). Záplatu i látanou část boty jsem natřela obuvnickým Prenocelem a po vyzrání obě části pevně spojila. Pak jsem šla na půl hodiny dělat něco jiného, aby lepidlo trochu zatuhlo.


Pak následovala ta nejhorší část, přišívání záplaty. Prošívala jsem ji okolo okraje, částečně přes již existující původní šev. Šitím se krom toho zpevnily přechozí vrstvy stehů; jednotlivé vrstvy pohorky si trochu sedly, takže zevnitř nebylo téměř poznat, že je bota zalátaná. Blbé je, že záplata nešla přišít sedlářským stehem (tj. obouruč s uzlíkem v každé dírce) a nemaje brašnářského šicího stroje, dost jsem si zasakrovala, než bylo hotovo. Šila jsem tou nejkratší sedlářskou jehlou; výsledný šev jsem důkladně zahladila a zatlačila.

Celá oprava zabrala asi čtyři hodiny času. Myslím, že tento podzim boty ještě vydrží. Bohužel nahlídnutí do konstrukce těchto botek mě upevnilo v tom, že levné pohorky nejsou moc dobře udělané.


A v terénu...


 


Komentáře

1 Zdeněk | E-mail | 14. října 2015 v 11:05 | Reagovat

Ahoj. Pěkná práce! To jsi prošívala rovnou jehlou? To asi bylo náročné uvnitř boty ne?

2 Lesní Želva | 14. října 2015 v 20:54 | Reagovat

Ahoj, přímo jsem prošívala pouze vnitřní stehy tou zahnutou jehlou. Jinak jsem šila sedlářskou tupou jehlou, takže bylo nutné si pomoci šídlem. Náročné to bylo, ale byla dost krátká na to, aby se uvnitř boty vytočila. Naštěstí. Trefit dírku zevnitř občas byla hra nervů. A děkuji za pochvalu! :)

3 Don | E-mail | Web | 16. října 2015 v 20:15 | Reagovat

Smekám před vaší zručností a všestraností! A díky za sdílení na vašem blogu.

4 Lesní Želva | 21. října 2015 v 0:35 | Reagovat

Díky za pochvalu, vážím si toho! :)

5 Erich Topp | 1. listopadu 2015 v 18:12 | Reagovat

Super, poctivá prácička, to se pozná. Krásný argument proti dnešnímu zvyku vše ihned vyhodit a nahradit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

***

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Lesní želva


2010-2015